Skončune

Kuněc. Partyja se sbalila a je po čuryně. Škoda jak cyp, bo to bylo fajné. V noci z neděle na pondělí to ještě ve měste žilo, akorát ten lidský řev už byl jakýsi zchlastaný. Kolem půlnoci už bylo třeba robit slalom, bo město hrálo všema barvama (řiganců). Jak jsem šel ráno na šichtu, tak už bylo město jak vyměněné. Uklízecí četa prý naběhla o půl čtvrté, a ráno už moc lidí do ulic nešlo, takže všude bylo kompletně prázdno. Aji mi je teraz po tých davách smutno. V pondělí prý na letišťu přistavěli dočasný terminál, aby poradili všechnu tu partyju odbavit. Všude ještě byla všude taká ta prokanadská nálada, tak jsem si na dvě minuty pohrál a na jednu naši interní stránku jsem dupnul kanadskou vlajku a pod ní červeným napsal "GOLD CANADA GOLD!!!". Pak jsem začal rozesílat odkazy kolegům v Ameryce. Moc radosti neprojevili, někteří byli aji nasraní. Cypi. Neumí prohrávat. Ostatně česká média, jak jsem se stačil dočíst, taky ne. Vlastně celkově ten smysl pro humor v Ameryce (aji v Kanadě) je jakýsi divný. To, co je dneska v tých sitkomách, to by si z toho jeden šel hodit mašlu. Ale jak si z někoho zrobím čurynu, tak to nepobere a urazí se. Ani britský humor nechápou. Dokonce ani Fórkéndls od Čů Ronýs - já jsem u toho ryčel smíchy, a podobně každý, kdo to viděl se mnou. Ale Amíci a Kanaďani na to čumí jak na nějaké drama.

Ve čtvrtek jsme měli zase slez v klubu železničářů (první poolympijský), ale Rajvo nedorazil, bo měl prý "infekci plic" a nemohl ani mluvit. No mně to bylo hned jasné, že měl ten hlas spíš zchlastaný a vyřvaný z toho jejich slavného SUOMI. Chtěl jsem si z něho zrobit řiť, že mají finové jenom jeden pokřik, bo skoro všechny křestní jména mají dvě slabiky a všechny příjmení tři. Takže jak partyja Finů začne zpívat nějaké jméno, tak je úplně jedno, koho zpívají, bo jsou stejně dlouhé a skoro všechny končí -nen. Ono vůbec je to v celé skandinávii jakési cypaté s týma jménama. Tak třeba ve Finsku se rodina jmenuje podle jakéhosi týpka (řekněme hlava rodiny), no a jak ten dotyčný zemře, tak se přihlásí jiný týpek, vymyslí jakési jiné jméno a celá rodina se začne jmenovat po něm. Ve Švédsku to mají ještě jinak, ale zas to aspoň dává smysl. Teda prý už se na to nehraje (na Islandu prý furt jo), ale kdysi bylo synovo příjmení po křestním jménu jeho taty. Například "Johansson" je vlastně "Johan's son" tedy Johanův syn. Takže bývalo úplně běžné, že třeba tata byl Gustaf Johansson a jeho syn Johan Gustafsson. Dobré jak cyp, že? By mě zajímalo, jak třeba hledali v telefonním seznamu. No, ale Rajvo nepřišel a já jsem po dlouhé době přišel domů naprosto střízlivý a aji docela brzo. Bo všichni ostatní odpadnou v průměru po čtyřech pivech, ale my s Rajvem vždycky vydržíme aji, když se k nám přidá další partyja o pár hodin později. Třeba ten "Džangdefakté" - kurde jeho jméno si nepamatuju, ale jak si s ním říct zdruv po Indicku, to jo.

V sobotu polil Oskar jak cyp, tak se jelo do přírody. V Česku prý mínus čtrnáct a tu dvacet nad nulou. No mě to docela aji sralo, bo jsem pořádný sníh letos ani nezažil. Ale můžu si za to sám, bo mě kámoš kolikrát tahal na lyže, ale vždycky si na to vybral nějaké cypaté datum, když už jsem měl cosi naplánované. Tak v sobotu jsme vyrazili na také kopečky, cosik jak Beskydy kolem Bystřice, Nýdku a tak. Pochodili jsme po lese, kolem jezera, vodopádů, až jsme došli ku také mapce. Teraz jestli půjdeme také kolečko údolím, a nebo vylezeme na takou menší horu - no výškově cosi menšího než Javorový. Obojí kolem osmi kilometrů. Tuš jsme si přikývli, že půjdeme na tu horu, ať aspoň cosi vidíme. Dole ještě bylo napsané na jedné značce, že převýšení je 300 metrů. Tak nevím, jestli ten cyp, co to tam napsal, byl ožralý a nebo si jenom robil kozy, bo to bylo tak minimálně dva razy tolik. Ale jinak fajná procházka, jak cyp. Tak po čtvrthodině se vyčerpaná členka výpravy zeptala týpka, co zrovna lezl dolů, jestli už jsme v polovině. Týpek nahodil taký zvláštní pysk, jako robí ti pokroví hráči, a bez emocí odpověděl, že ne, že se nahoru leze tak ze dvě hodiny. Mně to na začátku moc nesecvaklo, ale jak jsme lezli zpátky dolů, tak jsem se tomu musel furt řezat. Hlavně té představě, co si ten týpek myslel, když jsme se ho v desetině cesty bez prdele úplně vážně zeptali, jestli už jsme v polovině. Jestli si myslel, jestli si z něho robíme cypa, či co. Výšlap byl ze začátku docela strmý, ku koncu už taká pohodička, ale terén byl taký občas cypatý. Nahoře byl taký mladý párek. Údajně profesionální fotograf s kočkou, která to naopak vůbec neuměla. No to byla čuryna je sledovat. Jo, ne, jinak, výš, níž, aby tam byla ta hora, narovnej tu ruku. Já být tou ženskou, tak ho snad z té skály strčím, a ona úplně v klidu. Nechápu. Než jsme se dostali zpátky dolů, tak už se setmělo a moje nohy začaly jaksi puchnout. Po návratu do města jsem aji po normálním betonovém chodníku chodil jak Rumcajs, ale řádně jsme ten výšlap oslavili, takže bolest byla přepitá a ve tři ráno už jsem běhal jak laňka.

Teraz při úterku čumím na hokej - Kenaks proti Evelenš, když tu mě dostala jakási reklama. Jednak to je tak debilní reklama, že se člověku chce ryčet nad tím chujem, který ju vymyslel, bo to fakt bolí. Týpek zežere $5 v deseticentových mincách, když najednou řeknou, že za $5 muže mít suprovou bagetu. To je horší reklama než všechny ty na prací prášky (Palmexman a spol.). Ale co mě na tom nejvíce dostalo, bylo varování. Jak ten týpek kousal ty mince, tak bylo dole napsané: "Dramatizace. Nezkoušejte." Jednu otázku si nedokážu odpovědět: PROČ??? Proč by někdo žral mince podle toho, jak to je v reklamě? A ikdyž by byl taký šulin, aby to fakt zkoušel, tak to je snad úplně jedno, ne? To za chvíli budou v reklamách na auta říkat, aby je neřídili bez řidičáku, aby nejezdili po žgarpách, po lidech, a nebo, že ve výfuku se párky neohřívají?