Zakochaný Tajvanec a sladký rygol

Kurde ty naše čtvrtky začínají být fajné jak cyp. Posledně byla čuryna na zescání. Většinou se tam sejdeme partyja chlapů a řešíme jyny chlapské záležitosti. Tentokrát s náma byli dva asiati - Tajvanec a Filipínec. Problém byl, že u vedlejšího stolu seděly tři docela hezké Japonky a zjevně se chtěly seznamovat. Filipínec, zbořený už ze dvou piv, zavolal svojemu kámošovi, ať přifuní, že jsou tu fajné děuchy. Za chvilu se objevil - taký Korejec, ještě spíš flancek na chlapa. Po pysku docela pěkný, ale šampon jak cyp. Děcka, přísámbohu, ten Korejec tam tři hodiny učil toho Tajvanca a Filipínca, jak mají začít konverzaci s cizíma děuchama. Filipínec vypadal hodně ožrale a aji se mu jazyk plantal, tak brzo ztratil zájem. Ale Tajvanec vydržel poslouchat celé tři hodiny. To ale byly také kidy, že jsem se aji začal stydět za to, že jsem chlap. Že prý jako má přijít a třeba říct, že tamten kámoš se zrovna rozešel s tou svojí, bo se k němu chce vrátit bývalka, a že on neví, jestli se k ní má vracet a kryndy pindy. Jako aby to nebylo jasné, že je chce sbalit, ale jenom se jich na něco zeptat. Mě už to po půl hodině přestalo bavit, tak jsem skočil do řeči a řekl, že podle toho, jak se ty Japonky dívají, se určitě baví na téma, jak odpovědět na případné oslovení, bo po požití alkoholu člověk ztratí představu o tom, jak nahlas mluví, takže bylo docela pravděpodobné, že něco zaslechly. Nepomohlo. Výuka pokračovala. Po těch třech hodinách už skoro všichni ostatní odešli. Na druhé straně hrála živá muzika, tak jsem drapnul pivo a šel se podívat. Korejec se rozhodl jít se mnou, a tak Tajvancovi nezbylo nic jiného, než řešit. Filipínec už beztak napůl spal na stole (asi dopil třetí pivo). A Tajvanec fakt šel. Kapela zahrála jednu písničku a já jsem si vzpomněl, že jsem si u stolu nechal bundu a v ní peněženku a všechno důležité. Tak se proderu zpátky a co nevidím - Tajvanec zpátky u našeho stolu. Nechtěl jsem se chlamat, ale když mi řekl, že zrobil tu fintu s tou otázkou, a pak už nevěděl, co má říkat, tak jsem smíchy vyprskl jak citron. A to by mi ho spíš mělo být líto.

V sobotu jsem byl s řízkem domluvený, že pojedeme na profi rodeo. Celý týden jsem se na to těšil. Ani ne tak na to rodeo jako spíš na to být mezi těma lidma. Vidět všechny ty redneky, farmáře, kovboje a tak. Měli jsme vyjet ve čtyři, ale já jsem do poslední chvíle zápasil s kocovinou z šílené československé pijatyky předchozí noc. Nakonec jsem místo oběda zaběhl do nejbližšího mekáče. Jelo se tak hodinu, bylo to až u druhého hraničního přechodu s Amerykou. Jenom, co jsme sjeli z dálnice, už šly čut guvna. Řížek jako správný farmář, který vyrůstal na kanadských prériích, poznamenal, že to je smrad guven koňských, že ty mají nejsladší smrad. Břydok. Když mi řekl, že se v mládí na farmě místo koulování sněhem koulovali kravincama, tak mě začalo natahovat. Přijeli jsme o něco dřív, tak jsme zapadli do nejbližší hospůdky na pivo. Zrovna hráli Kenaks proti Mejpl Lífs a Kenaks dali góla. Kurde jsem se lek, až mi změk, jak lidi začali řvát. Málem jsem se aji pivem polil. Hospoda už byla plná kovbojů a různých podobných strašáků. Taká děucha v klobuku šla kolem, a tak žvýkala, že jsem se divil, že jí čelist nevyskočí z pantů. Normálně jsem se tam cítil jak vetřelec. Někteří lidi fakt vypadali úplně, jak ti pistolníci z kovbojek s Vinetůem. Ale líbilo se mi tam. Líbí se mi, že ti lidi dělají špinavou práci a jsou na to hrdí. Tak, že by jim to měšťáci záviděli. Když jsem viděl, jaké auta přijížděly na parkoviště, tak jsem se musel smát. Samé také ty velké traky, co na dálnici zaberovu pomalu dva jízdní pruhy, a v nich pupkáči s fusama v ošoupaných hadrách. A ty auta napůl od hlíny. Říkám řízkovi, že se mi ti redneci strašně líbí. On na to, ať to radši neříkám moc nahlas, bo ještě dostanu po pysku.

Vlezli jsme dovnitř a v tom se smrad guven zdesetinásobil. Radši už jsem to nekomentoval, bo by mi zas řízek začal vyprávět ty svoje fekální historky. Před samotnou šou nic překvapující - kántry muzika, reklamy na traktory a na moderní traky. Samozřejmě se nezapomnělo na kanadskou hymnu. Kurde ale ten začátek byl úžasný. Super zvuk, super efekty, všechny ty ohňostroje, představovačka, fakt fajně to měli zrobené. No a pak už se začalo jezdit. Jako neznalý jsem si vždycky myslel, že se býkovi vždycky zatáhne za vajca, aby tak skákal. Údajně to není pravda. Prý se mu jen utáhne špagát kolem slabin tak, aby ho chtěl býk setřepat. Ať se to robí jakkoliv, býk u toho skáče jak pominutý. Chlap, když dostane pecku mezi nohy, taky nezačne skákat jak chuj, ale jde do kolen. V pravidlech je, že jezdec musí na býkovi zůstat minimálně 8 sekund, aby měl nárok na body. Když spadne dřív, má po ptákách. Pak se nesmí volnou rukou (tou, kterou se nedrží) dotknout sebe ani býka, jinak je diskvalifikovaný. Já být tím jezdcem, tak se zblázním radostí, když mě ten býk nepřizabije, bo některé jízdy byly docela brutální. Jak tak býk na někoho dupne nebo ho nabere rohama, tak to moc hezky nevypadá. Jeden jezdec si tam určitě zlomil nohu, bo ji měl úplně do šura. Nakonec ho odnášeli na nosítkách. Ale celkově zábava jak fajná. Určitě půjdu zas. Je mi jaksi mezi rednekama líp než mezi citlivkama z města.