Dokaličený

Toš jsem zpátky dva týdny a zatím nima nic zajímavého. Kromě pádu ze stromu, dvaceticentimetrového šrámu na plecách od pádu na plot zeshora (a málem polámaných žeber), nakopnutého fakjůčka na noze, nalomenému nehtu na palcu na ruce, ztraceného empétři přehrávača, dvou nepřespaných nocí a sadě enormně kontroverzních fotek z naší pijatyky z roboty. No, jak tak přemýšlám, tak je to na dva týdny aji docela dost. A pak se kurde nemůžeme divit tomu Flérymu (hokejová hvězda, kdysi hrál za Kelgery Flejms), že nima žundnych zembuf. Jestli je ta Kanada taká nebezpečná... Ale tak to jsou zatím jenom také prkotiny. Větší řiť bude, jak medvědům skončí zimní spánek a začnou se flákat po lesách zrovna, jak se tam budu mrcasit já.

No v ponědžauek žech přifuněl (nakonec autem) těsně po půlnoci. Trvalo mi pár dní, než jsem dal dokupy spánek, ale ve čvartek na pravidelné požblebtání v místní knajpě už jsem byl čilý. Docela bylo aji o čem gadat, bo partyja byla docela vyjevená z fotek z Těšína, co jsem hodil na Fejsbuk. Zejména tedy ty ze Štěpána a Silvestra. Jeden týpek byl tak zvědavý, že vytáhl ajfona, najel tam ty fotky a chtěl vysvětlit kdo, co, jak, s kým a tak. Kurde, těšínsko-karvinská partyja už je známá po celém světě, bo mimo to mi ještě přišly ohlasy z Ameryky a aji z Anglie. Proto ti gizdi lítaji do Prahy, aby se naučili pořádně vyblbovat. Kdyby zabrousili do těch našich končin, tak by teprve něco pochytili, a ještě by je to vyšlo zajebistě levněji.

Druhý týden už začal být trochu zajímavější. Noci mezi úterkem a čtvrtkem jsem moc nespal, bo se nám v robotě cosi posralo, a já jsem měl zrovna službu. Jak přišla esemeska, bylo třa promnůt oča a robit. Ve čvrtek už jsem byl tak vytočený, že jsem se na noční šichtu nechtěně vysmolil. Naštěstí žádná esemeska nebyla, tak v klidu. Tentokrát jsme se ještě s jedním týpkem při pravidelném sezení v knajpě trochu pozapomněli. Jednak jsem po x pivách přinesl po dvojité Balveni (uisky), bo se fajně gadalo, ale pak hlavně přišla taká kočica, a teď se děcka držte. Všimnu si, jak prochází taková fakt pěkná mladá děucha. Sama. A taký úsměv na mě hodila. Ale taký ten podezřelý úsměv, co většinou číšnice robí, když si říkají o tryngle. Kolega, říkejme mu Rajvo, bo je to původem Fin, na mě prý: "Tak běž za ní, ne? Teď je tam sama." Já na to: "Ty, mně se na ní něco nezdá, počkej chvilu a uvidíme, co bude robit." No a cyk. Za chvíli přišla k našemu stolu a prý: "Čau chlapi, co pijete?" Tak já jako že fiftínsixtín, Rajvo že tred. Tak ho pochválila a nabídla nám každému jeden tred zadarmo. Já jsem se trochu kroutil, bo já nerad zahýbám ležákům a tred je černý, ale nakonec, že jo, bo řekla, že robí pro ten pivovar a náplní její práce je chodit po knajpách a každému dát po pivu zadarmo. No neříkal jsem to? Mně se ten úsměv hned zdál jakýsi komerční. Doma jsem byl kolem půlnoci, ranní vstávání do roboty nebylo dvakrát příjemné. To jsem ani nestačil pořádně vystřízlivět, když po šichtě začala dlouho plánovaná týmová pijatyka.

Ještě v kanclu jsem otevřel slibovanou hruškovicu. Partyja křivila pysky, bo nikdo není zvyklý na tvrdý kvit, ale nakonec pochválili. Byl to dobrý startér, bo jak jsme se dostali do restaurace, tak jsem na některých členech výpravy začal rozeznávat známky poplantaného jazyka a viditelného překročení hranice "při náladě". Byla to taká nóbl restaurace. Já také nemám rád, bo jídlo je dvakrát menší, ale dvakrát dražší. A když už jsem toho chtěl využít a řekl jsem, ať mi ty hřiby zrobí aji na kmíně, tak číšnica nevěděla, co to je kmín. Držel jsem si bradu rukou, abych nevypadal podezřele. Měli tam ale fajné lampy. Jedna se mi zdála nakřivo, tak jsem ji chtěl posunout a zůstala mi v ruce. Měla taký fajný tvar. Něco mezi suspenzorem a prsem. Nakonec mi kdosi pootevřel tašku od šéfové (už nevím kdo, ale ona to nebyla), že prý, ať tam tu lampu hodím, že ještě s ní porobíme capiny. No a já samozřejmě při náladě, stará Keliška, jsem ji tam hodil. Šéfová oči v sloup, ale už bylo pozdě. Ale prča s tou lampou byla, než se mi ji podařilo rozvalit později kajsi uprostřed Grenvil strýt (asi nejznámější ulice v centru) při jakémsi manévru - no ani to nebudu rozebírat. Je to ale v dupě, že si půlku večera nepamatuju. Ale vím, že jsem všechny (včetně sebe) dorazil kolem druhé ráno dvojitým vizourem. To byla první tvrdá půlka večera, bo oni objednávali samé také barevné řiťolepy. Pokaždé to mělo jinou barvu, chlast v tom ani nebyl čut, ale kocovina z toho byla jak cyp.

Jak jsme se jako partyja rozešli, tak jsme se ještě s jedním kolegou vydali na picu. Jak šmakovala si nepamatuju, ale pamatuju si, že jsem se kamarádil úplně se všema ve frontě. Partyja stojí frontu a vychechtaný Gunzek se přimamlasí a "haujuduin!" No takhle se ani neznám. A pak přišel čas úrazů. Jenom chuj by skočil tak na rok mladý stromek, kór taký valibuch jak já. Samozřejmě se ten stromek se mnou ohnul a já sebou plesknul na beton, bo to byl taký ten stromek uprostřed chodníka. To ale nestačilo, tak jsem skočil na taký ostrý plot. Nevím, jestli jsem ze sebe robil spajdrmena či co. Nakonec jsem se ale neudržel a zhurčel z něho. Ten dvaceticentimetrový škrábanec na plecách jsem ale našel až na druhý den večer, když jsem si říkal, že mě tam občas cosi štípe. Což to je všechno řiť, ale to, že jsem přišel bez empétři přehrávača, to mě smolí nejvíc. Byl to levný žgarp, ale měl jsem tak 4 giga muziky, kterou jsem pečlivě vybíral hodiny a hodiny - jenom moje nejoblíbenější songy. No, minimálně do čtvrtka zas nepiju.

Ten fakjůček jsem si nakopnul dneska na koupáku. Vylezl jsem z bazénu, abych se napil, a jak jsem lezl zpátky, tak jsem zakopnul o taký čurament. Gichanec do vody jak cyp, všem kolem jsem zgichal gzychty, ikdyž jsem tak sebou tak jebnout nechtěl, to ten čurament tam na vrchu. Ale aspoň se dneska fajně plavalo. Teď už vím, že není dobré zdlábnout 3 okoralé stryky před plavaním (jako posledně), bo pak se moje plavací schopnosti dají přirovnat k olovu. Takže na koupák hladový, pak teprve večeřa, a pak na bruslák to fajně vypotit. Dneska byla na brusláku řiť. Byla tam taká mladá docela šikovná děucha, ale asi byla ještě v pubertě. No ty pozdní brusláky jsou od devatenácti roků nahoru, tak nevím. Třeba jenom "nezkušená". Ale fakt byla pěkná. Evidentně se tam snažila někoho sbalit, ale tak cypatým způsobem, že jsem uchcával, bo to zkusila aji na mě. Vždycky bruslila kolem mantinelu a vyhlídla si nějakého týpka, co u toho mantinelu stojí. Jak ho našla, tak se otočila a začala robit, že se učí couvat. No a po chvíli samozřejmě do netušící oběti narazila a ještě u toho vykřikla jak pitka. No já jsem nemohl!

Vlastně dneska touto dobou jsem se měl vracet ze Sýjetlu z koncertu Slejeru, Megadetu a Testamentu. Ale nakonec byl koncert zrušený, bo Tom Arája ze Slejeru při prubě třepal řepou jak jeblý - prý tak třepal, že nakonec potřeboval operaci.