Dřysty

Kuněc. Partyja se sbalila a je po čuryně. Škoda jak cyp, bo to bylo fajné. V noci z neděle na pondělí to ještě ve měste žilo, akorát ten lidský řev už byl jakýsi zchlastaný. Kolem půlnoci už bylo třeba robit slalom, bo město hrálo všema barvama (řiganců). Jak jsem šel ráno na šichtu, tak už bylo město jak vyměněné. Uklízecí četa prý naběhla o půl čtvrté, a ráno už moc lidí do ulic nešlo, takže všude bylo kompletně prázdno. Aji mi je teraz po tých davách smutno. V pondělí prý na letišťu přistavěli dočasný terminál, aby poradili všechnu tu partyju odbavit.

Kurde, tu se toho tolik dělo, že jsem ani neměl čas psát ty svoje dřysty. Přijde mi hodně líto, že už ta Olympiáda skončila, bo lepší náladu ve městě už asi nikdo nikdy neuvidí. Hned v pondělí před dvěma týdnama jsem dotáhl do roboty českou vlajku a pověsil ji na okno, ať jde vidět aji zvenku. Kolega Australan se hned přidal a vedle mě pověsil australskou. To evidentně nasralo šéfovou - Kanaďanku, která místo oběda vyrazila na nákupy a dotáhla nejen velkou kanadskou vlajku, jako jsme měli my, ale ještě nám každému dala na stůl takou tu malou vlaječku, co se s ní mává.

Dupné to je, děcka, dupné. Všystky moje očekávání od Olympiády byly nastokrát přebité. A to žech ještě na žádném sportu naživo nebyl, pjerfšy bude v pjuntek - hokej proti Lotyšům. Přestože olympiáda oficiálně začala až v pjuntek, my jsme si už ve čvartek zrobili takou akcyju v robotě. Všichni měli být oblečení v červenobílém, nejlíp v kanadských motivech. Bo je nás v robotě docela dost imigrantů, tak jsme se s jedním Rusem dohodli, že přijdeme jako rebelové v našich národních motivech. Přišlo mi to jako fajná čuryna, tak jsem ukecal aji Fina a Poláka.

Ve městě už to teraz je samá světlemodrá uniforma s kruhama na plecách a átrojkama na krkách. Už se mi jednou stalo, že jsem byl vyhnaný z normálního veřejného chodníku, bo jsem byl moc blízko vchodu do jednoho z epicenter olympijského dění. Mimo tyto světemodré gizdy, kteří jsou jak členové organizačního výboru, tak i dobrovolníci, se po městě poflakuje podezřele hodně chlupatých. Navíc někteří mají různé uniformy. Všiml jsem si aji pár policajtů z Toronta. Většina síuólu, což je dvacetidvoukilometrový chodník podél moře, je obehnaná plotem s 3 metry vysokou plachtou s olympijskými motivy.

Kurde ty naše čtvrtky začínají být fajné jak cyp. Posledně byla čuryna na zescání. Většinou se tam sejdeme partyja chlapů a řešíme jyny chlapské záležitosti. Tentokrát s náma byli dva asiati - Tajvanec a Filipínec. Problém byl, že u vedlejšího stolu seděly tři docela hezké Japonky a zjevně se chtěly seznamovat. Filipínec, zbořený už ze dvou piv, zavolal svojemu kámošovi, ať přifuní, že jsou tu fajné děuchy. Za chvilu se objevil - taký Korejec, ještě spíš flancek na chlapa. Po pysku docela pěkný, ale šampon jak cyp.

Tak ještě 16 dní a je to tu. V luftě už je pomalu čut olympijská atmosféra. Nejvíc znatelný je úbytek bezdomovců v centru. Kolikrát přemýšlím, kaj se všichni poděli, bo mi aji docela chybí. Jaksi už jsem si zvykl, že k Venkuvru ti bezdomáči patří. A různé grupy. První grupu bych pojmenoval "feťáci". Ti jsou docela slavní, bo se mrcasí akorát na jednom místě v rozsahu takých 100 metrů. Jedou v tych nejtvrdších sračkách a pěšo si tam málokdo troufne jít. Druhou grupu bych pojmenoval "lyni". Ti jenom leží na zemi na boku a ruku mají natáhnutou před sebe dlaní navrch.

Toš jsem zpátky dva týdny a zatím nima nic zajímavého. Kromě pádu ze stromu, dvaceticentimetrového šrámu na plecách od pádu na plot zeshora (a málem polámaných žeber), nakopnutého fakjůčka na noze, nalomenému nehtu na palcu na ruce, ztraceného empétři přehrávača, dvou nepřespaných nocí a sadě enormně kontroverzních fotek z naší pijatyky z roboty. No, jak tak přemýšlám, tak je to na dva týdny aji docela dost. A pak se kurde nemůžeme divit tomu Flérymu (hokejová hvězda, kdysi hrál za Kelgery Flejms), že nima žundnych zembuf. Jestli je ta Kanada taká nebezpečná...

Po hruškovicové mánii noc po Štěpánovi bylo na druhý den kapke šoufl. Taký ten pocit, kdy se člověku nechce ani dýchat. Ale fajně nasněžilo a na tych beskydských kopcách se chujový stav za raz vytratí. Aji chenč na pivo byla večer. Sice první tři kousky jsem sosal pomalu, bo mi z nich moc dobře nebylo, ale čtvrté pivsko už šmakovalo. Zas si říkám, povedu to decentně. Jenže to jsem ještě nevěděl, že za ten večer nečekaně potkám v různých knajpách různé známé. Tuším, že to bylo tak 5 lidí (v každé knajpě průměrně jeden), z nichž ani jednoho z nich jsem minimálně 5 let neviděl. No to je dým.

Kurde všude už vánoční nálada. Všeci žebráci na ulicách mají na řepách najednou santaklausovské čepky. Nejvíc mě dojal jeden, co držel cedulku, že je há í vé pozitivní. To je kurde příklad pro děcka - Santa Klaus, co má ajca plné vajca. Viděli jste někdy Ježíška s ajcem? Sem tam na rohu křižovatky stojí partyja falešně zpívajících týpků, že docela aji nasere, když mi na přechodu padne červená, bo to vytí rve uši a přeřve aji můj empé tři přehrávač. Já už mám věci sbalené a vyrážím na svoji poslední šichtu v roce. Kupa lidí už se rozletěla za rodinama, tak se fajně robí, žádné stresy.

Všystko pokupené a zabalené, pleca bolí jak cyp, zbývá už akorát sbalit kufry a připravit játra na těšínské zvyklosti. No ještě třa dva razy do roboty, tak spichat zas nemusím. To zas beje pakárna, vyletím v osm večer a přiletím o den později v deset večer. Celý den v dupě. Ale v Těšíně to pak beje masakr hned od počontku. Štědrý den bude proložený chlastem, na Boží Hod 800 kilometrů jízda a oslava narozek (=chlast), Štěpán bude největší chlastačka v roce jak dycky, po Štěpánovi na hokej (tež třa popít aji tam),... No a dál jsem to zatím neplánoval.